Zápisník alkoholičky není žádná pohádka o výbušném koťátku

Je to pár dní, co jsem byl v kině na novém českém filmu Zápisník alkoholičky, což je filmové zpracování bestselleru Michaely Duffkové. Problematika ženského alkoholismu na jedné straně mě moc nelákala, leč nakonec jsem byl rád, že jsem snímek režiséra Dana Svátka viděl. Působivý a realistický film stojí jak na pravdivém příběhu, tak na silném herectví protagonistů a pevném režijním vedení.

Upřímně se doznávám, že mi filmy Dana Svátka jako divákovi vyhovují. Nejsou tuctové, nejsou to růžové bubliny, které zmizí, než bys řekl švec, zato mají přesah a důvěryhodnost. Nemá cenu jmenovat všechna Svátkova díla, filmoví fajnšmekři vědí, a navíc oceňují režisérovu uměleckou duši, řemeslnou dovednost a velký tematický rozsah bez lichotivých úhlů. Také střídání žánrů mu svědčí.

Autenticky ztvárněný příběh mladé alkoholičky vás dost možná zaujme na první dobrou jak svým palčivým tématem, tak výtečným hereckým výkonem Terezy Ramba v hlavní roli, přičemž i ostatní herci jsou skvělí – Bára Lukešová v roli ani ne nesympatické tchýně nebo herecky zajímavý Miloslav König coby milující a dlouho chápající manžel hlavní hrdinky.

Z dalších rolí vyniká Miroslav Hanuš, který ztvárňuje postavu hrdinčina tchána. I když toho ve filmu moc nenamluví, domácí atmosféru, kde šéfuje jeho žena, hovořit ani nemusí, když hraje zaprděného podpantofláka, a to mistrovsky. Velmi výrazný a charismatický typ je Jan Plouhar v postavě hrdinčina náhodného známého, kterého ona potká ještě v závěru filmu.

Nemá cenu rozpitvávat drsné scény, které odpovídají realitě stejně jako skutečnému příběhu a které jsou velmi opravdové. Jak jsem někde četl, tak autorka příběhu byla při filmování od začátku do konce, což je dobrá zpráva. Bylo to pro ni důležité, aby to bylo autentické a pravdivé, uvedl Dan Svátek. A pro něj bylo zase důležité, aby se ve filmu objevily věci, které v knize nejsou.

Řekl bych, že jde o pocitový a poctivý film, který se zabývá tématem, které není v českém filmu příliš obvyklé, zvláště když je v titulní roli alkoholičky protagonistka, která nesleze z plátna, a navíc je na plátně postupně zuboženější a zuboženější Ale Tereza Ramba je jako herečka excelentní, která dává filmu další plusové body. Proto mi ani nevadí, když někdo říká, že neví, proč vlastně její hrdinka, která se zamotává do pavučiny lží, začala pít. Já to vidím jinak, ono stačí málo a už v tom lítáte.

V případě nového Svátkova filmu Zápisník alkoholičky jde o velké drama, ve kterém nejsou obehrané motivy či obstarožní klišé, nýbrž syrový příběh a atmosféra (kamera Jakub Šimůnek). Není to žádná pohádka o výbušném koťátku.

Robert Rohál

Foto: Bontonfilm

Fotogalerie