Film Tancuj Matyldo je excelentní, má silné téma i jedinečné herce

Hned na začátku je třeba říct, že nový český snímek režiséra Petra Slavíka Tancuj Matyldo je na české poměry vynikající, a to po všech stránkách. Je to silné téma, skvělá režie a samozřejmě dokonalí herci. Nehrají své osvědčené herecké finty (jak to vidím u některých herců), ale Karel Roden a Regina Rázlová v hlavních rolích jsou opravdu jedineční. Je to excelentní film.

V oblasti českého filmu je to úplné zjevení. Samozřejmě v první řadě jde o mimořádný scénář (Petr Slavík a Nataša Slavíková). Je to zprofanovaná fráze, že je to ze života, ale tady to platí do puntíku. Žádná věta, žádné slovo nevyznívá falešně. Prostě to "leze do ucha" a vždycky si uvědomíte, že přesně to by ta postava řekla. Téma Alzheimera je samozřejmě samo o sobě silné a nosné, ale dovedu si představit milion způsobů, jak látku znásilnit a znehodnotit.

Herci jsou samozřejmě perfektní, mají co hrát a stačí jim držet se scénáře. Jsou ale opravdu výrazně dobří. Karel Roden dokazuje, že je jeden z nejlepších herců své generace (možná úplně nejlepší) a když dostane do ruky takovou látku (a nehraje "indiány či křižáčky"), tak se do toho prostě položí a exceluje. Regina Rázlová v roli matky mu ovšem sekunduje víc než dostatečně.

Perfektní jsou ale i herci v druhém plánu Antonio Šoposki a Zuzana Kanócz. Hodně zajímavý motiv přináší právě Kanócz v roli partnerky hlavního hrdiny, která snahu dochovat "dementní" matku doma racionálními argumenty zpochybňuje.

Scénář nestraní žádnému stanovisku, jen ukazuje důsledky: doma hrdina situaci nezvládá, v ústavu se ukazuje neschopnost se o nemocné lidi důstojně postarat. Za samostatnou polemiku by potom stál fakt sobeckého přání lidí vyžadujících péči, ať se rodina doma postará. Film měl (aspoň pro mě) dva emocionální vrcholy. První, když rodina - Matylda, syn a vnuk odjedou na výlet do Normandie a hrdinka pozná prostředí, kde v mládí byla.

Druhá je scéna Matyldina umírání, kdy se ještě snaží synovi něco naposled říci, ale už se jí to nepodaří. V tu chvíli mi proletělo hlavou, co by se událo v hollywoodském filmu: hrdinka by s vypětím všech sil zašeptala "Děkuji" nebo "Miluji tě" nebo obojí. Ale americký scénář se v běžném životě většinou nekoná. Zaplať pán bůh za věrohodnost. Intenzita tím vůbec neutrpěla. Naopak.

Citliví a fajnoví diváci, kteří chodí „na herce“ to ocení. Jinak Karel Roden, tak to je i v hereckém světě pojem, to je jasné, ale Regina Rázlová je královnou filmového příběhu. Samozřejmě, je to Paní Herečka (nedávno jsem ji viděl ve vinohradském divadle v inscenacích Past na myši a Dům Bernardy Alby - a byla famózní), ale to, co předvádí v tomto filmu Tancuj Matyldo, tak za to bych jí dal Oscara, nebo aspoň Českého lva.

Robert Rohál

Foto: archiv filmu

Fotogalerie