Martin Štěpánek nikdy nepatřil ke stádu!

Martin Štěpánek, herec, žurnalista a politik se narodil 11. ledna 1947 v Praze. Jeho život byl plný napětí a prapodivných křižovatek a zákrut. Tu poslední se mu bohužel nepodařilo vybrat… Pod tíhou těžkých myšlenek se však rozhodl, že svět opustí. Bylo mu pouhých 63 let. 

Tatínek Zdeněk Štěpánek, patřil k herecké elitě a maminka Soňa Grossová byla oddanou ženou v domácnosti. Jejich prvorozený syn Zdeněček ve třech měsících zemřel na záškrt. Velkou bolest rozptýlilo až narození syna Martina, který, poněkud netradiční model rodiny, ještě více propojil. Maminka totiž neměla mléko a jeho kojnou stala paní Elena rozená Hálková, což byla první žena Zdeňka Štěpánka. Ta naštěstí měla dostatek mléka pro dceru Kateřinu (novinářka Nešlehová), ale i pro další dítě, a tak do domácnosti exmanžela každý den putovala jedna lahev mateřského mléka.

Po roce a půl se narodil Petr Štěpánek a po pár letech ještě Kristina Taberyová, která pracuje jako režisérka. Jana Štěpánková je nejstarší sestrou Martina Štěpánka, jejíž maminkou je již zmíněná paní Elena, pravnučka českého básníka Vítězslava Hálka, se kterou se Zdeněk Štěpánek rozvedl, prý kvůli jejím četným nevěrám, když jí bylo šest let, ale rodina zůstala navždy provázána a bez jakékoli falše se měli všichni rádi.

Uznávaný herec Martin Štěpánek k herectví sice tíhnul, ale přesto jeho kroky zamířily na medicínu, ale nakonec přeci jen sběhl. Vždy říkal, co si myslel a není divu, že politické tlaky sílily a vyvrcholily ultimátem vstupu do KSČ. Neuposlechnutí by znamenalo okamžitou výpověď z divadla, ale bez něj by si vůbec nedokázal představit svůj život, který poznamenával vnitřní démon alkohol.  Několikrát se léčil ze závislosti, ale nikdy se jí vlastně nezbavil.

V roce 1981 odjel s manželkou Jaroslavou Tvrzníkovou a dětmi na dovolenou do Rakouska a požádali tam o politický azyl, který jim byl udělen. Už nedokázali snášet místní poměry a emigrace se jim jevilo jako možné východisko. V roce 1994 se však vrátili do vlasti a Martin Štěpánek se vrátil k herectví. Nikdy nepatřil do stáda a ani se nebál vyjadřovat k věcem, kdy se jiní báli. Často za svoji „občanskou neposlušnost“ sklízel kritiku. Pro někoho dle očekávání, pro někoho překvapivě zasedl také do vlády jako ministr kultury a i v této pozici se někdy neblaze odráželo jeho solitérství. Závěr jeho života byl o velikém boji, o bolesti, bezmoci a umírání. Nečekaně 16. 9. 2010 ukončil svůj život ve svém bytě na Vinohradech jediným výstřelem. Nebylo tajemstvím, že zasedl i do lože svobodných zednářů, kteří se s ním patřičně rozloučili při jeho posledním rozloučení.

-lz-

Fotokredit: ČT