Interiéry českých vládních airbusů jsou pro ostudu a potřebují výměnu

S letadly, která používají naši nejvyšší ústavní a vládní činitelé při služebních cestách, jsou v poslední době stále větší potíže. Především se dodnes nepodařilo nahradit tři menší tryskové letouny vyřazené z provozu v minulých letech – dvě letadla Jak-40 ještě ze sovětské éry a kanadský Bombardier CL-601 Challenger, takže naši vládní letku fakticky tvoří jen dva velké dopravní letouny Airbus A-319CJ. Ale ani s nimi není úplně všechno v pořádku.

Až do loňského roku poskytovala kompletní servis obou airbusů společnost Lufthansa Technik z Hamburku, která je ve světě všeobecně považovaná za nejlepší v oblasti přestaveb a technické údržby letadel tohoto typu. Ministerstvo obrany ČR provozující letadly vládní letky, se však údajně z důvodu úspor rozhodlo zavedenou firmu nahradit domácím dodavatelem a airbusy svěřilo do péče ostravské společnosti Job Air Technic.  Jenže po několika týdnech se ukázalo, že česká firma nemá s airbusy žádné větší zkušenosti, navíc ani není oprávněna k provádění některých náročnějších technických zákroků.  Například celkem standardní výměna poškozených lopatek motorové turbíny, kterou motoráři běžně provádějí za několik dní, trvala na letišti v Mošnově šest týdnů, během nichž byl jeden z airbusů úplně vyřazen z provozu. Ministerstvo obrany možná ušetřilo, ale prestiž České republiky značně utrpěla, protože premiér Fiala musel na státní návštěvu do Spojených arabských emirátů odletět turistickou linkou jako „chudý příbuzný“, jak trefně poznamenala tuzemská média.

Letadla přepravující hlavy států a vládní činitele se odjakživa považují za jakousi výkladní skříň reprezentující význam a úspěchy každé země, takže platí nepsané pravidlo, že na těchto letadlech se z principu šetřit nemá. Oba české vládní airbusy byly uvedené do provozu v roce 2007, což není z hlediska životnosti dopravních letadel žádné extrémní stáří. I ty největší a nejprestižnější světové aerolinky běžně provozují stroje, které jsou staré pětadvacet i více let a cestující si toho ani nevšimnou. Zvlášť, pokud jde o typy letadel, které jsou stále ve výrobě, což je také případ vládních třistadevatenáctek. Podmínkou ovšem je, že se interiér těchto letadel pravidelně udržuje a obnovuje. A v tom je problém. Na interiéry airbusů reprezentujících Českou republiku se za těch více než šestnáct let ani nesáhlo, a je to vidět!

„Pokud si dobře pamatuji, vyměňovaly se před pár lety pouze koberce a plastové podlážky, ale například sedadla jsou stále původní. Když uvážíte, že ty sedačky mají textilní potahy, dovedete si určitě představit, jak po těch letech vypadají. A to mluvíme jen o sedačkách, interiéry by už potřebovaly vyměnit kompletně,“ říká jeden z techniků, kteří se na kbelském letišti o vládní airbusy starají.

 Je nepsané pravidlo, že celková modernizace kabiny se provádí v rámci generální opravy letadla, například společnost Airbus pro typ A 319 předepisuje generální opravu každých šest let.  Letadlo je na několik týdnů odstaveno z provozu, v hangáru je kompletně rozebráno a všechny jeho mechanické části jsou zkontrolovány, případně vyměněny. Oba české vládní airbusy mají za sebou šestileté, desetileté a dvanáctileté generální opravy. Poslední dvě byly provedené společností Lufthansa Technik v Hamburku.  Bohužel, ani při jedné z nich na modernizaci interiérů nedošlo. Provozovatel prostě neměl peníze, přitom Lufthansa Technik je vyhlášená bezkonkurenční kvalitou interiérových přestaveb.

Ministerstvo obrany ČR proto údajně v současné době připravuje nové výběrové řízení na obnovu interiérů obou vládních airbusů. Bude nezbytně nutné provést kompletní demontáž a rekonfiguraci interiéru, která zahrnuje vše od sedadel, toalet, kuchyní, osvětlení a koberců včetně výměny systémů palubní zábavy a konektivity (IFEC). Už teď ovšem v odborných kruzích panují obavy, že ministerstvo opět vyslyší na nabídku nejnižší ceny a podle toho bude výměna interiéru vypadat.  Existuje vážné riziko, že namísto prvotřídních kvalitních materiálů dodávaných zavedenými světovými výrobci se mohou v kabinách vládních letadel objevit laciné čínské náhražky, jen proto, že to vyjde laciněji.  Je také otázka, kdo bude výměnu interiérů obou letadel provádět. Zda to bude firma mající s přestavbami VIP letadel dlouholeté zkušenosti, nebo někdo, kdo se na této zakázce bude teprve učit.

Kvalita zpracování interiéru do značné míry také určuje zbytkovou cenu letadla na trhu. A jednou přijde doba, kdy se bude česká vláda chtít obou airbusů zbavit. Bylo by smutné, kdyby se pak nabízely pouze za cenu šrotu, protože v roce 2023 na jejich přestavbě chtěl někdo ušetřit.