V otázkách ochrany práv toho dětem ještě mnoho dlužíme

Dne 20. listopadu jsme si i letos připomněli světový den dětí, který známe také jako výročí Úmluvy o právech dítěte. Den, kdy si máme připomenout, že i děti mají svá práva. Na porušování jejich práv je nutné upozorňovat, a to hlasitě. Česká republika implementovala Úmluvu o právech dítěte do svého právního řádu již v roce 1991, ale ještě stále toho v otázkách ochrany práv a oprávněných zájmů dětem mnoho dlužíme.

Za 30 let od přijetí Úmluvy se situace v oblasti ochrany dětských práv změnila. Výrazně jsme se v ochraně dětí posunuli vpřed: děti neposíláme do válečných konfliktů, dítě není vlastnictví rodiny, neexistuje zde dětská práce. Ačkoliv v poslední době v Dětském krizovém centru mírně ubylo závažných případů fyzického týrání dětí, každoročně v České republice několik dětí brutální útok pečujících osob nepřežije. „Nedá se přímo říci, zda jsou děti ohroženy více nebo méně. Především se změnila společnost a s tím se objevují nová rizika a nové formy ohrožení dětí, například v rámci kyberprostoru. Určitě vzrůstají počty sexuálního násilí. Mimo jiné i proto, že lidé zapomínají, že jejich právo na uspokojení potřeb končí tam, kde začíná právo druhého. Mnohé děti dlouhodobě trpí v rámci vyhrocených rozvodových sporů,“ říká Zora Dušková, ředitelka Dětského krizového centra.

Izolace problémy prohlubuje

Právě v době, kdy nás velmi tvrdě zasáhla druhá vlna spojená s onemocněním Covid-19 a děti jsou znovu izolovány ve svých rodinách, více než kdy jindy zesilují problémy, které se v rodinách vyskytují. Často se při nedobrovolné izolaci zhoršuje psychický stav ohrožených dětí. Dětské krizové centrum už od vyhlášení prvního nouzového stavu na jaře tohoto roku zaznamenává výrazný nárůst klientů především na chatu Linky důvěry; odborní pracovníci centra řeší nejzávažnější a také nejchoulostivější témata – sexuální násilí, sebepoškozování, sebevražedné tendence, domácí násilí v rodině.

Na podzim opět přibylo dětí, které u nás hledají pomoc

Podle doposud známých informací o onemocnění Covid-19 děti nejsou přímo tzv. rizikovou skupinou, avšak rizikové jsou pro ně důsledky nezbytných epidemiologických opatření. „V podzimních měsících jsme znovu zaznamenali nárůst dětí, které hledají pomoc prostřednictvím našeho online chatu, a to o celých 30 % oproti loňskému roku. Na rodiče i děti doléhá izolace, strach o blízké. Není tajemstvím, že část rodin se potýká s existenčními problémy, domácím násilím, konzumací alkoholu. Složitou situaci řeší také rodiny, kde rodiče žijí odděleně. Potýkáme se s tím, že mezi rozvedenými rodiči dochází ke konfliktům souvisejícím s předáváním dětí. Všechny tyto negativní důsledky se odráží na dětech,“ vysvětluje Zora Dušková.

Hledání kontaktu v online prostoru může být zdrojem traumat

Děti se v důsledku vládních nařízení často cítí ve svých domovech osamoceny, což přináší zvýšenou potřebu komunikace v online prostoru. Mnohem více a intenzivněji prožívají virtuální svět jako svůj vlastní – reálný. Je pro ně velmi důležité, jak se v kyberprostoru prezentují a jak na ně vrstevníci reagují. Pokud dochází k jejich dehonestaci a vysmívání, je to pro ně traumatická zkušenost, kterou leckdy neumí bez odborné pomoci samy zvládnout. Děti neví, jak se mohou v online světě bránit. „Tím, že děti doma tráví většinu času, uchylují se často na sociální sítě, kde hledají kontakt, aby se necítily tolik samy. Problém se sociálními sítěmi tu byl už před pandemií, ale v této době se více než dříve objevují témata kyberšikany. Děti jsou velmi citlivé na mínění svých vrstevníků, a ještě více bezbranné, když se kvůli karanténě nemohou potkat a nedokážou čelit tomu, co o nich druhý vrstevník píše,“ popisuje nejčastější témata online chatu vedoucí Linky důvěry Dětského krizového centra, psycholožka Helena Juklová.

Kyberšikana jako produkt anonymity online světa

„Ve virtuálním světě je čím dál méně bezpečno. Zejména chaty a sociální sítě mohou být zneužitelné kvůli jejich anonymitě. Často se stává, že lidé o sobě zveřejňují informace na internetu, které by člověku na ulici jistě neřekli, a tím ohrožují své bezpečí a majetek. Je to základní materiál pro kyberšikanu. Největší nebezpečí kyberprostoru spočívá v tom, že pachatelé cíleně získávají důvěru dítěte a budují si s ním blízký vztah. To už je jen krůček k tomu, aby pachatel vylákal dítě od klávesnice k osobnímu setkání v běžném životě a k fyzickému či sexuálnímu násilí,“ říká Helena Juklová.

Provoz Linky důvěry pandemie neomezila

„Nejsme sice v první linii jako naši kolegové v nemocnicích, ale uvědomujeme si složitou situaci mnoha dětí i rodin. Naše telefonické služby zůstávají v provozu non-stop. Usilujeme také o další navýšení kapacit online chatu, abychom mohli být našim klientům k dispozici, kdykoli to potřebují,“ doplňuje Helena Juklová. Dětské krizové centrum poskytuje i navazující ambulantní služby především tzv. okamžitou krizovou pomoc, která je k dispozici všem dětem a jejich rodičům, případně jiné blízké osobě, a to ve dnech úterý, středa a čtvrtek od 16:00 do 18:00. Na „okamžitou pomoc“ se lze obrátit i bez objednání. Speciálně školení odborníci, sociální pracovníci a psychologové, poskytují dětem krizovou intervenci a poradenství osobně a zdarma, nyní za zvýšených hygienických opatření.

Více informací a anonymní příběhy klientů najdete na www.ditekrize.cz

Fotogalerie