Vymizí klasická řemesla pro nezájem?

Zájem o učební obory v České republice dlouhodobě klesá. Uspokojivé nejsou ani vyhlídky, a to v žádném oboru tradičních řemesel ani moderních technologií.

Je příčinou nedostatku učňů dlouhodobá nižší porodnost? Nebo jde spíše o neschopnost učilišť ve studentech vzbudit dostatečný zájem o samotné studium a řemeslo?

Učiliště se snaží studenty všemožně motivovat, pomocí stipendií nebo lákavých praxí, za které studenti dostávají zaplaceno. Ale ani to bohužel nestačí. Jedním z povolání, kde je zapotřebí probudit zájem a vášeň pro řemeslo, je například kuchař. Je to náročné zaměstnání, ale pokud se dělá s chutí a péčí, je to znát, a to nejen na chuti. „Dříve jsem mohl životopisy tzv. přehrabovat vidlemi, dnes jsem šťastný, když se na inzerát někdo kvalifikovaný ozve,“ posteskl si šéfkuchař hotelu DUO Radek Pálka. „Ale i samotných učňů ubývá. Časy, kdy školy škemraly, abychom jim vzali studenty na praxi, jsou ty tam. Karta se obrátila. Zájemců o obor je málo. Jsme rádi za každého studenta. Nikoho z praxe nevyhazujeme, protože každá ruka se hodí. Vaříme pro druhý největší hotel v Praze a jeho zaměstnance,“ dodává.

Kdo se má lépe a vydělává více?

Poslední desetiletí vykazují zvyšující se zájem o vysoké školy. Každý pátý Čech je vysokoškolák, ale v porovnání s průměrem v Evropské unii je to stále málo. Že s titulem získáte lepší místo i plat, může být ovšem klamný dojem. Zručný řemeslník si dnes může vydělat daleko více než vysokoškolák zavřený pět dní v týdnu v openoffice. Sehnat šikovného a spolehlivého opraváře, truhláře či třeba elektrikáře není snadné, a ani levné. Pokud chcete mít jistotu, že řemeslník odvede kvalitní práci, musíte si připlatit. Za cestovné, za materiál, a především za jeho čas. Navíc si na něj obvykle počkáte, protože ti nejlepší neví kam dřív. Dnes i pokladní v některých obchodních řetězcích mají lepší mzdu než lidé v kancelářích. Po skončení pracovní doby odchází s čistou hlavou a nenosí si práci domů.

Na jakou školu potomka dát?

Více než polovina deváťáků si v minulém roce podala přihlášku jen na obory s maturitou. Samozřejmě každý chce pro své dítě to nejlepší. Aby mělo nadějnou budoucnost, nedřelo se a mělo se v životě dobře. To ovšem nemusí vždy znamenat, že musí jít na vysokou školu. Mnohdy se již na prvním stupni dá rozpoznat, zda je dítě spíše manuálně zručné nebo se lépe učí. „Známky ovšem nejsou jediným ukazatelem,“ upozorňuje terapeutka Dana Češková Lukášová z TherapyCentra. A dodává: „Je dobré v dětech jejich talenty rozvíjet a podporovat je. Děti pak mají lepší motivaci. Pokud si najdou lásku k danému řemeslu či studiu, máte vyhráno. Stále funguje pravidlo – co nás těší, děláme rádi a tím pádem dobře.“