Pozitivní změna a radost z operace

Potíže s křečovými žílami umí pěkně znepříjemnit život. Kromě toho, že jsou tzv. „křečáky“ bolestivé, nevzhledné a mohou být při neléčeném stavu i životu nebezpečné. Své o tom ví Karolína, která přišla na operaci za pět minut dvanáct. Nyní se s námi podělila o svůj příběh.

Začalo to tím, že jsem měla křeče v noze. To mi bylo 28 let. Nejdřív jsem si myslela, že mě noha bolí z jízdy na koni, protože jsem jezdila často. Byl to pocit, jako by mi noha rostla, taková tahavá bolest. Křeče se dostavovaly pravidelně v noci nebo při protahování.

Jednou to hodně bolelo, bolest mi vystřelovala do těla. Stalo se to, myslím, dva dny po silvestru. Měla jsem za to, že jsem se někde bouchla. Další den to bylo pryč. V rodině problémy s křečovými žílami máme, ale nikdy by mě nenapadlo, že mě ty potíže potkají také, i když jsem křečovou žílu na noze měla. Přečetla jsem si několik článků o křečích a bylo mi jasné, že moje příznaky s tím souvisí. Mimo to jsem se dozvěděla nemilou věc, totiž to, že na křečové žíly není dobré ani jezdit na koni, ani sedět se zkříženýma nohama, což bylo u mě běžné.

Při mém hledání jsem narazila na pana primáře MUDr. Otu Schütze a rozhodla se, že za ním pojedu na vyšetření na Žilní kliniku, aby mi řekl, co a jak. Byla jsem docela nervózní, ale pan primář je vyhlášený odborník a já si sama sobě řekla, že pokud mi má někdo pomoci, bude to určitě on. Jaké bylo moje překvapení, když mi řekl, že jsem přišla za pět minut dvanáct. Pan primář zjistil, že mám křečovou žílu nefunkční ze 75 % a že musím na operaci. Nechápala jsem to, protože moje příznaky nebyly až tak extrémní. Myslela jsem si, že mě jen bolí nohy a že to je normální, ale nebylo. Termín jsem dostala tak rychle, jak bylo možné.

Byla jsem hrozně zvědavá, co mě čeká. Vůbec nic jsem si nezjišťovala, abych se tím nestresovala. Netušila jsem, do čeho jdu, a tak jsem se cítila docela klidná… tedy až do chvíle, než jsem se ocitla na předoperačním vyšetření den před zákrokem. Zavolali si mě a zjistili, že se stav žíly zhoršil a je už nefunkční z 85 %. Byla jsem šokovaná. Pan doktor udělal zákres míst na noze. Byly to takové křížky a čárky. Křížky ukazovaly na místa budoucích vpichů. Moc jsem na to nechtěla koukat a přemýšlet tak nad tím, co přijde.

Překvapilo mě, že se operace konala druhý den brzy ráno. Měla jsem přijet na lačno, mohla jsem se napít vody, ale ne jíst. Přede mnou byla první pacientka a já jsem čekala, až přijdu na řadu. Okolo mě bylo příjemné prostředí, cítila jsem se v čekárně dobře a četla si knížku. Pak si mě zavolali. Šla jsem k panu primáři Schützovi a tam mi oblékli košilku. Pan primář si ještě zkontroloval nákresy před operací, udělal vyšetření a seznámil mě s anesteziologem. Všichni byli moc milí, a to mi hodně pomohlo. Odvedli mě na sál, kde mi vysvětlili celý průběh. Ihned po podání anestezie jsem to zalomila, a pak už mě probudili na pokojíčku.

Z operačního sálu jsem prý šla po svých, odvedly mě sestřičky na pokoj mezi ostatní pacienty, ale kvůli anestezii si to vůbec nepamatuji. Když jsem se probudila, byla jsem akorát unavená, ale cítila jsem se dobře.

Bylo mi řečeno, že pokud je vše v pořádku, můžu jít po operaci ten samý den domů, anebo můžu zůstat do druhého dne, abych nemusela další den přijít na převaz brzy ráno. Protože bydlím v Praze, přes noc jsem zůstat nechtěla a odpoledne mě vyzvedl můj přítel. Měla jsem už na noze kompresní punčochu, která se musí po operaci nějakou dobu nosit.

Druhý den ráno jsme jeli na převaz. Ten nebyl nepříjemný, spíš to nebyla hezká podívaná. Mohla jsem udělat dřep. Po vyšetření jsem jela domů a nasávala zlatý klid. Byla jsem šťastná, že to mám za sebou. Protože se má po zákroku začít chodit, dělala jsem kolečka po místnosti. Překvapivě to bylo bez bolesti. Dva dny po operaci jsem už mohla jít do obchodu do města. Chůze mě nijak neunavovala, jen se mi špatně ohýbala noha v koleni. Měla jsem být na nohu opatrná asi dva týdny, potom už člověk může fungovat normálně, jak je zvyklý.

Nedělám si iluze, že mě to do budoucna nepotká znovu s druhou nohou. Už se ale vůbec nebojím. Krásně se to zahojilo a ranky na noze jsou minimální. Za nohu se vůbec nemusím stydět a vypadá to rozhodně líp než před operací. Od té doby jsem křeče neměla a cítím se v pohodě. Oproti trhání zubu moudrosti je operace křečových žil procházka růžovou zahradou. Na Žilní klinice jsem se cítila jako v bavlnce. Vyloženě se těším, až tam půjdu znovu s tou druhou nožkou J

Foto: archiv Žilní klinika a Karolíny Hájkové

Fotogalerie