Herec Jiří Bartoň napsal knihu o filmových hvězdách z první republiky

Čtyři hlavní role ve čtyřech divadelních inscenacích, komorní šansonový recitál, účast v německém filmu Ottilie von Faber-Castell, moderování i zpívání na vernisážích, besedy s mladými lidmi i důchodci, práce pedagoga na Mezinárodní konzervatoři Praha, spoluautorství na nedávno vydané publikaci Velká kniha herců první republiky a protektorátu, jeden z protagonistů či modelů z fotografické výstavy Nostalgie 22... To jsou umělecké aktivity Jiřího Bartoně v letošním roce, kde je vidět, že není zdaleka jen zpívajícím hercem.

Právě na několika místech v Praze a v Česku vznikal během léta německý historický film Ottilie von Faber-Castell, kde Jiří Bartoň vytvořil roli okultisty Aleistera Crowleyho. Jde o velkoryse pojatý televizní projekt, který pro ARD režíruje Claudia Garde.

Barvitý životopisný snímek, který se odehrává na rozhraní 19. a 20. století, přinese příběh o německé baronce, jejíž rodina založila výrobu pastelek a psacích potřeb. Ze známých německých herců se v očekávaném filmu objeví například Kristin Suckow, Martin Wuttke, Johannes Zirner nebo Hannes Wegener. Premiéra filmu, v němž český herec ztvárnil postavu okultisty Aleistera Crowleyho, je ohlášena na příští rok.

„Natáčení provázely nejrůznější organizační komplikace, bylo to celé trochu zakleté. Ale každé filmování je velké dobrodružství... Hrál jsem postavu kdysi známého šamana Aleistera Crowleyho, vyvolával jsem na seanci ve starém šlechtickém sídle ducha ztraceného člověka. A protože každá hra má svou pravdu, tak doufám, že jsem na sebe něco nenachytal,“ řekl krátce po natáčení Jiří Bartoň, jehož výrazná tvář předurčuje k postavám charismatických mužů i vrahů.

Pro rodáka z Kyjova (ročník 1977) je to už čtvrtá zkušenost se zahraniční produkcí. Naposledy to bylo v německé kriminálce Der Zürich-Krimi: Borcherts Fall (2014). Jaké to bylo?

„Princip práce je podobný jako v tuzemsku, ale finanční podmínky jsou jiné,” říká herec. „Hrál jsem postavu únosce dětí v německém filmu a produkce neváhala zaplatit mi jeden z nejdražších hotelů v Praze, aby mě měla před natáčením druhý den ráno včas „čerstvého“ na place. Později jsem při jiných různých televizních produkcích pochopil, že toto byl vysoký nadstandard.”

Zatímco v minulých letech působil v divadlech v Brně nebo v Šumperku, kde vytvořil řadu krásných rolí (Gooper v Kočce na rozpálené střeše,  Derbak v Baladě pro banditu, Calandro v Calandriádě, Jevgenij  Dorn v Rackovi, Osip v Revizorovi Ross v Macbethovi, Antonín Důra v Rozmarném létu nebo titulní postava v Mastičkáři) , dnes je na volné noze v Praze. Objevil se v několika televizních kriminálních seriálech (například Atentát Expozitura  Vraždy v kruhu, Specialisté, Případy prvního oddělení nebo Za sklom) stejně jako v divadelních inscenacích. Jenom letos se objevil v titulních rolích inscenací Pan Kaplan má stále třídu rád, Dům, ve kterém už nechci bydlet, Everyman a Leviatan.

V posledním domě  vystupuje také na koncertních pódiích jako šansoniér, a to ve vlastním recitálu Staré filmové melodie. Vedle toho se Jiří Bartoň zajímá také o numerologii, současně jako pedagog působí na Mezinárodní konzervatoři Praha. Je také spoluautorem nové publikace Velká kniha herců z první republiky a protektorátu. Nebude jen filmografií či strohým životopisem filmových hvězd, půjde jim tzv. pod kůži a nahlédne do soukromí.

"Představujeme nejen herce první republiky, ale i doby následného protektorátu," říká Jiří Bartoň. "K tomuto období já sám inklinuju už od svého dospívání a těžko popisovat to, co u mě probíhá na silně intuitivní úrovni. Každopádně mám pocit - a jsem skoro přesvědčen, že jsem v té době žil. V jiném těle, s jiným posláním, s jiným osudem. Racionálně k tomu nemám příliš co dodat.

Na otázku, s kým z herců, o nichž psal, by se rád setkal pracovně nebo soukromě, odpověděl: "U řady z nich by mě zajímaly jejich jednotlivé životní motivace. Proč jednali tak, jak jednali, a co tak neomylně řadu z nich posouvalo k pádu do soukromé propasti. Moc rád bych si s nimi popovídal. Chcete konkrétní jméno? Adina Mandlová. Jedno období se mi o ní pravidelně zdálo. Tam bude rozhodně nějaká hlubší vazba. Zajímala by mě také Jarmila Bechyňová a její zážitky z doby, kdy byla v koncentráku, který byl situován v bezprostřední blízkosti mého rodného města. Tragický osud Zory Janů. To je opět něco těžko uchopitelného a pro mě fascinujícího. Těch osob, se kterými bych rád důvěrně mluvil, je ale víc. A většinou by byly ženského rodu."

Robert Rohál

Foto autor a archiv Jiřího Bartoně

Fotogalerie